Napsali o nás – Město Břeclav na FB

Článěk převzatý z Facebooku města Břeclav

Žáci umí fotit Zemi z vesmíru i stvořit robota podobného člověku

Zpoza mraků prosvítají obrysy ulic a čtverců polí. Pak už detaily mizí a ukazují se dech beroucí výjevy zakřivení Země se zářící aureolou na okrajích. To jak sonda vytvořená žáky Střední školy Edvarda Beneše stoupá výš a výš – až do konečných 32 kilometrů nad zemí.

Sondu do stratosféry vypustil v polovině října tým ve složení Matěj Mrkva, Michal Pavelka, Alexandr Číž, Jan Toman, Lukáš Gajdík a Adam Otáhal. Všichni jsou žáky třetího či čtvrtého ročníku oboru elektrotechnika a v této sestavě spolupracují už rok.

Sonda na balónu odstartovala bez potíží v 13.45 hodin z pražského sídla Českého hydrometeorologického ústavu. Start se řídil nejen příznivými klimatickými podmínkami, ale také dohodou s Řízením letového provozu. „Vzhůru letěla zhruba dvě hodiny. Potom balon praskl a dvacet minut sonda padala dolů. Čekali jsme, že dosáhne výšky maximálně dvaceti kilometrů. Překvapilo nás, že dokázala pokořit 32 kilometrů,“ popisuje Lukáš Gajdík proces, během kterého sonda neustále pořizovala snímky okolí a další data. Dopadla u obce Štěpánov nedaleko Olomouce, kam ji žáci „pronásledovali“ autem a kde ji také díky neustálému spojení bez potíží našli. Celý pokus, který je součástí projektu „Dotkni se vesmíru“, sledovali online i ostatní spolužáci ze školy.

Pro studentský tým byl projekt „třešinkou na dortu“ završující několik předchozích úspěšných měsíců. Sonda, kterou tentokrát vypouštěli, je v podstatě předchystanou stavebnicí, kterou je potřeba jen sestavit a vylepšit. Žáci se ale umí poprat s mnohem složitějšími výzvami.

Vesmírná sonda „v plechovce“

Tu největší před ně postavila soutěž CanSat konaná pod záštitou Evropské vesmírné agentury. Zjednodušeně řečeno v ní šestičlenný studentský tým musí postavit nanosatelit velikosti plechovky od limonády. Ten se následně vloží do rakety sestrojené Czech Rocket Society a vystřelí do výšky asi kilometrů a půl, odkud padá a sbírá nejrůznější data.

Zařízení musí povinně měřit teplotu, vlhkost a data dálkově přenášet. Pak už záleží jen na studentech, jak si je vylepší dál. „My jsme se rozhodli udělat takovou sondu, která dokáže zjišťovat okolní terén. Přidali jsme kameru, termokameru, moduly pro sledování koncentrace plynů v ovzduší – například metanu, propanu, ozonu, sirovodíku a dalších. Máme modul sledující index kvality ovzduší i UV záření. Na krytu jsou ohebné fotovoltaické panely,“ popisuje Adam Otáhal. Přiznává, že tým se musel poprat hlavně s váhou zařízení, kterou pravidla soutěže omezují na 350 gramů.

Všechna data ze satelitu přijímali okamžitě na pozemní stanici, kde byly v reálném čase vyhodnoceny a přetvořeny do grafů.

Raketa z karbonu i robot s lidskými pohyby

Své nápady žáci před pár dny prezentovali na veletrhu „Maker Faire“ v Brně. Jedná se o světovou přehlídku nápadů a vynálezů budoucích i současných inovátorů. Nechybělo mezi nimi planetární výzkumné vozítko sestrojené v rámci soutěže Mikro kontroléry letí. A nebo raketa, kterou sestrojili pro soutěž Rocket challenge. „Většinou soutěžní rakety dosahují výšky 600 metrů, naše dosáhla 1050 metrů. Vyráběli jsme ji z karbonu, který je proti plastu výrazně lehčí,“ pochlubil se úspěchem týmu Jan Toman.

Ten je spolu se spolužáky rovněž vítězem soutěže Merkur Challenge pořádané VUT v Brně. V ní musí soutěžící sestavit autonomní dopravní prostředek či robota a naprogramovat ho s pomocí nejrůznějších senzorů tak, aby bezchybně a rychle projel stanovenou překážkovou dráhu.

Hlavním poutačem veletrhu Maker Faire i nedávných veletrhů středních škol byl robot v životní velikosti, který je maturitním projektem Jana Tomana. „Umí se hýbat od pasu nahoru stejně jako člověk. Pohybuje články prstů, otáčí hlavou. Do budoucna by měl umět s člověkem přímo komunikovat, například mu odpovídat na otázky,“ naznačuje Jan Toman, který chce svého robota ještě vylepšovat.